Před časem jsme tu měli kdoulovou marmeládu, dnes bych vám chtěla předložit další kdoulovou pochoutku – kdoulové želé
. Na výrobu je o hodně snadnější a moc hezky se s ním slepuje linecké cukroví. Navíc nám odpad z výroby želé umožnuje udělat i kdoulové bonbóny, ale o tom až jindy. Neuvádím váhu ingrediencí, jak sami uvidíte, není to potřeba.
kdoule
cukr
citrón
Den předem kdoule očistíme, omyjeme a nakrájíme na kousky i se slupkou a jadřincem. Dáme do hrnce, zalijeme vodou, aby ovoce bylo právě ponořené a vaříme asi 40 minut.
Cedník – raději plastový – si vyložíme plátýnkem, položíme ho na hlubší mísu a uvařené kdoule i se šťávou nalijeme do cedníku. Necháme přes noc vykapat v chladnu. Nevymačkáváme, abychom neměli šťávu kalnou.
Druhý den si šťávu zvážíme, přelijeme do kastrolu, přidáme stejné množství cukru, citrónovou šťávu a vaříme na malém plameni 35 minut. Ke konci varu se tekutina začne hezky zabarvovat do červena. Hotové želé nalijeme do čistých vysterilovaných skleniček a zavíčkujeme.
Dobrou chuť!
15 komentářů
Hmmmm…., a ta fotka !!
Petro, diky za bezva inspiraci, letos opravdu kdoule vyzraly i v nasich koncinach a fantasticky voni. Dzemuji o 106.Taky chvalim a hojne vyuzivam ostatni recepty, asi mate to stesti, ze ta Francie je dosazitelna permanentne, alespon tak soudim dle obcasne poznamky, pro me jen kazdy rok po 3 tydny, ale ziji z toho vzdy cely rok.Pokracujte, diky moc Hana z HK
Děkuju, Hano, za milý komentář. U nás – blízké okolí Prahy – naopak kdoule ještě nedozrály, což nechápu při tak teplém létě! Jsou krásné, velké, voní po celé ulici, ale jsou zelené. Okukuji je každý den, ale nic, nic. Nevíte někdo, jestli po utržení kdoule dozrávají?
Trham je ze stromu, kdyz jsou syte zlute a nechavam je alespon 14dni dotahnout, nez je zpracuji. Myslim, ze ta nedozralost bude druhem, protoze mame nekolik stromu a ty plody hodne chlupate jsou jeste zelene. Zlute jsou temer hladke a taky vice vonave. Zele jsem letos delala poprve a neztuhlo, je z nej hustsi sirup, velmi dobry. Cim to muze byt, dodrzela jsem postup presne?
Ty stromy závidím, my máme jen jeden (sice velký) keř u sousedů. Jsou to ty chlupaté kulatější kdoule. Letos jsou pořád ještě zelené a už ani nevoní. Takže letos u nás želé ani marmeláda nebudou. Myslím, že to, že želé neztuhlo, může být použitým druhem kdoulí. Já dělám z těch našich chlupatých a ty mají pektinu opravdu tolik, že už při mytí kloužou v ruce jako mýdlo. Vařím je úplně celé, nakrájené, cedím jen jejich vlastní vahou. Možná ty hladké voňavé nemají takovou želírovací schopnost. Jinak si to nedovedu vysvětlit, recept je vyzkoušený mnohokrát a mnoha lidmi.
Petro, díky za odpověď, uvidíme, jestli to tak je, dám vědět. Jinak hlásím, že ty chlupaté a kulatější (vypadají spíše jako jablka než hrušky) po měsíci v bedýnce, ve sklepě nepříliš chladném, začínají hezky žloutnout, tak je asi za 14 dní vyzkouším, jestli želé bude tuhé. Když ne, nic se neděje, hustý červený sirup je báječný na přelití palačinek a ještě lepší, když se zalije horkou vodou jako „babský“ nápoj na zahřátí v sychravém počasí. Jinak kdoule zrají ne zase tak daleko od vás, na Kutnohorsku :-) Hana
To zní dobře, ten návod na babský pití :-). Viděla jsem kdoule v tržnici, tak letos asi budu muset koupit. Na stromě se to pořád zelená, což mi po letošním horkém a dlouhém létě připadá paradoxní. Jsem zvědavá na ten druhý pokus, dejte vědět!
Želé jsem zkoušela dělat z krásných žlutých nechlupatých kdoulí (dovoz z Turecka, pravil štítek :-), ale taky mi neztuhlo. Zkusila jsem ho převařit s pektogelem, ale bez úspěchu. Tudíž jsem rezignovala a udělala z toho sirup. Taky dobrý.
Manžel mi pak v Polsku koupil takové šeredné menší a mírně potlučené kdoule a ejhle, jak želé zafungovalo! Patrně to opravdu bude jen o vyzrálosti ovoce :-)
A moc děkuji za inspiraci, je to rozhodně mňamka.
Díky za poznatky! Moje kdoule taky nejsou žádné krasavice, spíš neforemné a chlupaté :-). Jsem ráda, že se nakonec povedlo. Na slepování lineckého je to nejlepší věc.
Marně hledám recept na kdoulové bonbony, kde se skrývá? Ještě sháním recept na pečené kdoule, neví někdo? Objevila jsem recept na kdoulové želé náhodou, měsíc se chystám, že jej vyrobím, tak snad dnes se mě to povede. Vím, že babičky dávaly želé ztuhnout otevřené, třeba na skříň …Kdoulový stromek se mě podařilo koupit před 4 lety. Letos byla úroda úžasná, jen ten čas není.
Dášo, kdoulové želé je něco jiného, než želé bonbóny, jak je známe. Tohle želé je spíš hladká zavařenina. Ty kdoulové bonbóny, po kterých pátráš, se vyrábějí ze zbytků po výrobě tohoto kdoulového želé, loni jsem je vyráběla a sušila v ložnici na skříni :-). Pokusím se sem dát recept, ale základ je přepasírovat zbytek po přefiltrování vařených kdoulí na želé, zvážit, přidat zhruba stejně cukru a vařit, až zhoustne, pak nalít na plech, nechat ztuhnout, pokrájet na kousky, ty obalit v krupicovém cukru a sušit. Je to výborné. Časem to zformuluji přesněji. Díky za návštěvu!
Přidávám typ na odrůdy kdoulí,které spolehlivě uzrávají v okolí Prahy. Jsou to: Jasenica, Muškátová,Portugalská, trochu později ještě Hrušková a Hemus, pozdějšíodrůdy a pláňata už nejsou to pravé.Přeji vám zdar při pěstování a jdu zkusit želé právě z Muškátové.
Jiří, díky za informace. Myslím, že moje želé je z jasenic, podle toho, co jsem si našla na internetu. Dejte vědět, jak vaše želé dopadlo!
moc děkuji za recept, mám je právě na sporáku. Tak uvidím, hodně jsem sbírala pěnu a už se krásně čistí.
Milá Majko, díky za důvěru a doufám, že se želé podařilo. Vydrží opravdu dlouho a časem se barva ještě zintenzivní. Zdraví Petra.